Cookieless budoucnost podle Seznamu
PŘEČÍST ČLÁNEK
Už dlouho jsem měl ve svém to‑do listu tenhle úkol: “Začít víc psát o tom, jak u nás děláme svobodnou firmu”. Protože když se s kýmkoliv bavím o tom, jak to u nás funguje, tak jen nevěřícně, nebo (a to je naštěstí častější) obdivně, kývá hlavou. Jenže až na pár účastí na konferencích a našem profilu na Cocuma.cz toho moc nikde není k nalezení. Rozhodl jsem se to změnit a vydám sérii článků o tom, jak fungujeme. Budu rád, když budou pro někoho inspirací, uvítám vaše reakce (dotazy, klidně i kritiku) a rád odpovím na vaše otázky.
Předchozí díl #1: Win ‑ Win přístup
Další díl #3: Důvěřuj a respektuj
Tak zní naše druhé pravidlo. Pro vysvětlení v našem manuálu máme ještě toto: “Většina situací má celkem jednoduché řešení. Pokud jsi přesvědčen o jeho správnosti, neboj se rozhodnout a učinit jej. Pokud si nejsi jist(á), poraď se. Ale s kým se radit? Přece s lidmi, kterých se to téma týká. Nepřehazuj zbytečně brambor dál nebo výš. Věcí, které nemůžeš rozhodnout, je minimum.”
Když se tomuhle pravidlu podíváme trochu víc na zoubek, tak objevíme jeho sílu. Ale nejdřív se podívejme, jak to funguje “tradičně”. Většinově existuje tzv. hierarchie řízení, která předpokládá, že lidi na vyšších místech mají víc informací nebo jsou zodpovědnější (nebo obojí) a tím pádem můžou / mají rozhodovat a lidi pod nimi taková rozhodnutí mají už jen plnit.
My to ale vidíme jinak. Nevěříme, že nejvíc informací mají ti, kdo sedí nejvýše. Dokonce nemusí být nutně zodpovědnější, než kdokoliv jiný z firmy. A tak v tom neděláme rozdíly. Rozhodnout může úplně každý a podporujeme, aby to lidi dělali. A pokud si v rozhodnutí nejsou jistí, tak ať se ptají. Ale koho? A zase ‑ v některých firmách existuje něco jako “kolegium zkušených”, “správní rada” apod., které má zase nějaký mandát radit, jak to ostatní mají dělat. U nás nic takového nenajdete, takže se na první pohled může zdát, že je to chaos, kde nikdo neví, kdo a o čem rozhoduje. To jednoduché pravidlo ale říká, ať se poradí s těmi, koho se to téma dotýká. U rozhodnutí pro klienta je to např. projektový tým. U rozhodnutí, jaký zavést komunikační nástroj pro celou firmu, je to pochopitelně každý z firmy.
Takže otázky typu:
jsou sice na denním pořádku, ale snažíme se, aby si na ty otázky našli odpovědi ti, kterých se ta otázka týká a nečekalo to např. až se sejde vedení a něco posvětí.
Jdeme dokonce tak daleko, že všichni kolegové mají přístup k firemní platební kartě a tudíž objednávky na internetu jsou otázkou chvilky. Jediné, co pak musí dodat, je doklad k platbě, abychom to měli správně v účetnictví (a ano, už vidím, jak se ptáte, kolik dokladů jsme nedohledali - i to se občas stane, ale je toho minimum :-) ).
Prostě věříme, že rozhodovat má ten, kdo má k danému rozhodnutí nejblíž. Koho to nejvíc trápí. Vždycky se může poradit s ostatními (zvlášť, pokud je to rozhodnutí přímo ovlivňuje), popř. se zeptat někoho zkušenějšího na názor, ale rozhodnutí samotné pak dělá sám / sama.
Občas se sice stane, že někdo pochybuje, jestli si může dovolit dražší školení nebo zahraniční konferenci, ale díky diskusi, kterou kolem toho vyvolá, se utvrdíme ve smysluplnosti investice a následně se můžou přidat i další kolegové.
Jak to vidíte vy? Zaujalo vás to? Napište, co to ve vás vyvolalo. A pokud čistě náhodou hledáte práci, tak mrkněte na náš profil na Cocumě nebo tady u nás na webu, kde máme aktuální nabídku volných míst. A i když práci nehledáte, tak se pojďme aspoň propojit na LinkedIn a třeba napište, kdyby vás něco zajímalo…
.png)
.png)
.png)
.jpg)
